Nejprve zvolte jednoduchý formát, jako stání na jedné noze, chůzi pata-špička podél linky pásky na podlaze, nebo balancování fazolového pytlíčku na hlavě při chůzi, protože ty poskytují snadný způsob měření pokroku bez zvláštního vybavení. Hrajte na měkkém, rovném povrchu, jako je koberec nebo tráva, spíše než na tvrdém nebo nerovném, protože balanční hry přirozeně zahrnují občasné pády a shovívavý povrch snižuje riziko zranění. Měřte čas každého pokusu stopkami nebo počítejte společně nahlas, protože sdílené číslo dává všem jasný, srovnatelný cíl k překonání místo nejasného pocitu, kdo dopadl lépe. Střídejte se, místo aby balancovali všichni najednou, protože sledování ostatních, jak se nejprve pokoušejí o výzvu, často odhalí chyby, kterým se vyhnout, a buduje očekávání. Postupně zvyšujte obtížnost, například zavřením očí, stáním na polštáři, nebo přidáním druhého úkolu jako házení míčem během balancování, protože skok rovnou na těžkou verzi odradí začátečníky dřív, než si vybudují základní dovednost. Mějte na dosah zeď nebo pevný kus nábytku pro mladší děti, které si stále vyvíjejí rovnováhu, protože mít se čeho zachytit buduje sebedůvěru pro zkoušení těžších výzev.